To dítě váží moc/málo

To dítě váží moc/málo

dreamstime_s_12650076Může se stát, že buď pouhým okem nebo při lékařské kontrole vznikne pocit, že dítě váží moc nebo naopak málo. Já bych vám teď ráda napsala, na co všechno jsem se (nebo bych se) podívala ve svém životě já, pokud se toto téma vynořilo.

 

Miminko váží moc nebo málo

Váha dítěte je pro lékaře jeden z důležitých parametrů a její nesrovnalost může určitě něco znamenat a nebo předznamenávat. A nebo, a to je také důležité si uvědomit, nemusí. Lékaři mají tabulky, kolik má miminko/dítě vážit v kterém věku. Pokud je dítě z nějakého důvodu mimo tyto tabulky, lékař by měl zhodnotit, co s tím. Jenže lidé jsou různí a stejně tak jsou různí lékaři. Jsou tedy tací, kteří striktně potřebují, aby se dítě do tabulek vešlo. A jsou tací, kteří uvažují i nad dalšími věcmi, které na zvýšenou/sníženou váhu mohou mít vliv. A bohužel je to rodič, který to musí rozlišit a najít v tom rovnováhu. Takhle já tenkrát přišla na kontrolu s druhým, tenkrát dvouměsíčním miminkem a od lékaře jsem se dozvěděla, že miminko je “tlusté”, tedy že přibývá nad tabulky. Jeho tehdejší doporučení bylo omezit kojení. Již při diskusi jsme se dobrali k tomu, že je to čistě kojené dítě, nemělo nikdy ani kapku umělé výživy, takže to s tou obezitou patrně nebude tak horké. Lékař musí hlídat váhu a skutečně nadváha i u miminka může být na škodu, ale zejména, pokud se jedná o umělou výživu. Ale také se mohlo stát, že bych se s ním do diskuse nepustila a navíc se to pak bála udělat po svém a snažila se držet prvního doporučení lékaře. Tedy se snažila kojenému miminku nedat napít, miminko by brečelo, maminka by byla z toho nervózní a ve finále by byli nešťastní všichni. Dneska je to štíhlý kluk, který se nejradši živí ovocem a po miminkovské “nadváze” není ani stopy.

Stejně tak vím o mamince, která má opravdu, ale opravdu velké dítě. Přestože jsem to s ní neřešila, docela určitě muselo být jako miminko  “nad tabulky”. Aby to ale lékař dokázal posoudit, musel by vědět, že přestože je maminka malá, tatínek měří přes dva metry a starší sestra tehdejšího miminka vypadá díky své výšce o dva roky starší.

A obráceně to platí taky. Pokud je miminko celé drobeček a ani neměří ani neváží tolik, co tabulky říkají, že by mělo, je potřeba druhý pohled. Pokud jsou rodiče třeba asiaté, kteří oba měří o hlavu méně než já, patrně miminko nemá po kom být velké. A pokud je mi známo, lékaři nemají různé druhy tabulek podle toho, jaké národnosti je miminko. Prostě se řídí jedněmi. Nechci tím vůbec shazovat lékaře. Ale lékař má třeba 5 nebo 10 minut na to, by zjistil, co může. Tím znalcem dítěte jste Vy. Tedy mu buď takové informace musíte dobrovolně poskytnout, i když se nezeptá a nebo je musíte vzít v úvahu sami, a podle toho se rozhodnout, co dál.

Pokud mají rodiče standardní velikost (myšleno podle tabulek) a přesto miminko váhově neodpovídá, můžu se na to pak podívat dál… Buď je odchylka malá, jinak je to prospívající, zdravé dítě. A pokud máte přesto strach, že něco není v pořádku, je to možná důvod se postavit čelem strachu a zjistit, proč jej máte. Možná je ten strach jediným problémem a pak zbude jen normálně prospívající dítě s mírnou odchylkou od váhových tabulek. Větší strach většinou vyvolává fakt, že miminko váží méně, než by mělo. Pokud je kojené, je to tím pádem výzva nějak podpořit kojení. To je pochopitelně časté a velké téma. Není v mé moci ho zde rozebrat. Proto, pokud cítíte, že to je to, co potřebujete slyšet, zkuste můj online seminář Kojení II – Problémy při kojení a odstavování. Pokud je miminko kojené a váží moc, pak radím se maximálně popasovat se strachem, že není něco v pořádku a jinak hodit za hlavu. Protože většina kojených dětí faldíky vyběhá jakmile začne lézt. Pokud miminko kojené není – říkám na rovinu, že se v tom nevyznám, takže si netroufám cokoliv k tomu říkat. Patrně budete muset o radu jinam.

 

Větší dítě váží moc nebo málo

Znám hodně štíhlých dětí. I tak štíhlých, že starší generace zvyklé na bumbrdlíčky, je považují za nezdravě hubené. Ano, i ty moje jsou takové. Ale při každé lékařské kontrole jsem se dozvěděla, že to jsou zdravě rostlé, štíhlé děti, takže v pořádku. Tedy hodnocení, že z nich lezou žebra, házím za hlavu, protože to jsou jenom odlišné názory. A na rovinu říkám, že osobně neznám žádné tak hubené, že by měl člověk strach o jeho život. Tedy pokud je to větší dítě, které je sice hubené, ale jinak šťastné a vitální, usuzuji, že hlady dobrovolně nezemře. Takže si to dovolím (možná až nemístně) zjednodušit a hodit tuto variantu do jednoho pytle s dětmi, které jsou silnější. Z jednoho prostého důvodu. Zkrátka pokud dítě nejí nebo jí moc, obojí na svůj úkor, je čas se zamyslet nad dalšími věcmi. Tedy v pořadí bych postupovala asi takto:

1. Zhodnocení jídelníčku a životního stylu

První, nad čím bych se zamyslela, je, co dítě běžně jí. O takových zásadách zdravého jídelníčku, jako že by dítě mělo mít hodně ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin, se jistě nemusím rozepisovat. Ale možná při bližším prozkoumání zjistíte i něco víc. V případě vyšší váhy – možná jí moc mléčných výrobků, které mu třeba nedělají dobře. Možná jí moc bílé mouky. V případě nižší váhy – třeba mu prostě nesedí strava, kterou mu dáváme. Já jsem třeba patřila k těm dětem, které byly hodně hubené. Pamatuju si, jak nade mnou rodiče seděli a zkoušeli různé varianty. Od “Ještě tři lžíce polévky si dej.” až po “Budeš tady sedět, dokud to nesníš.” Asi z toho byli opravdu nešťastní. A já celý život tvrdila, že nejsem polévková, že mi to prostě nechutná. A až teď dospělá jsem zjistila víte co? Že já miluju polévky. Zeleninové. Nesnáším masové vývary, smrdí mi to. Ale tenkrát jsem to nebyla schopná pojmenovat, radši jsem prostě nejedla. Nutno, ale říci, že jsem byla spokojená a zdravá a vydržela bych žít i bez těch vývarů.

A další kapitola sama pro sebe, i v případě nižší i v případě vyšší váhy… Co dělá mé dítě ve volném čase? Jasně, ve škole sedí. Ale nesedí náhodou i ve volnu? U počítače/televize/telefonu? Kolik času tráví venku? I pro spalování kalorií, ale i pro posílení je důležitý přece pohyb na čerstvém vzduchu.

Otázky pro mě: Je potřeba změnit jídelníček pro rodinu? Sám/sama začít zařazovat více ovoce? Více s dítětem sportovat nebo se zkrátka pohybovat? Trávit více času venku? Pustit dítě více do světa, tedy nechat ho jít běhat s kamarády?

2. Zdravotní problémy

Pokud zhodnotím, že předchozí bod je v pořádku nebo provedu nápravu a nepomůže to, postoupím dál.  Netrápí dítě nějaký významný zdravotní problém, jehož může být špatná váha indikací? Pomůže podívat se na dítě komplexněji, zauvažovat nad tím, co vím o jeho zvycích, jiných zdravotních problémech, trávení, dýchání, chování. Zde může být lékař významně nápomocen. Ale je důležité si uvědomit, že to nemusí být jen zdravotní problém a nesnažit se snažit za každou cenu dítě diagnostikovat, a běhat od čerta k ďáblu jen kvůli zjištění nemoci, eventuálně do něj sypat léky. Myslím tím, že konzultace s šikovným lékařem může pomoci přijít na věci, na které bych sama nepřišla nebo by mě jenom nenapadly. Pokud vznikne nějaké podezření třeba na celiakii, tak se podle toho musím chovat dál, nedávat dítěti prostě lepek a pokračovat v pátrání dál. Protože učit plavat někoho, kdo se topí, jaksi nebývá příliš účinné. Je lepší ho nejdřív vytáhnout a až pak ho učit tempa. Tak proto je zamyšlení nad touto oblastí důležité. Ale nemohu se zastavit jenom u této oblasti, protože pak bych řešila pouze symptom, nikoliv příčinu.

3. Emoce

Děti jsou na tom s emocemi velmi podobně jako dospělí. Ale víc v emocích žijí a jsou otevřenější, takže i náchylnější ke zranění. A ten hlavní rozdíl je, že jsou mnohem víc navázaní na své rodiče než dospělí. To znamená, že pokud se něco děje s dítětem, je to pro mě jednoznačně výzva se podrobněji podívat na to, jestli je šťastné, jak je na tom náš vztah, náš životní styl, prostě celkově na to, co je v nepořádku. V momentě, kdy by mělo mé dítě problémy s váhou, by to byla dokonce možná první věc, na kterou bych se dívala. Třeba naše nejmenší (2r) začala jíst nonstop. Jako opravdu bez přestávky. Zajídá jedno druhým a s neuvěřitelnou vervou do sebe cpe různá jídla v těsné návaznosti. Pak z toho má pochopitelně trávicí potíže. Všimla jsem si toho koncem listopadu. Ano, jedna varianta by byla, že dítě má prostě období intenzivního růstu, a potřebuje více jíst. Ale když jsem se na to podívala podrobněji, zjistila jsem zajímavou věc. Začala začátkem listopadu chodit na hlídání. Odpoledne, když jí vyzvednu, si s ní ještě hraju na taxikáře a svážím a odvážím zbylé dvě děti. Když přijedeme, mám plné ruce práce toho, abych připravila večeři, dodělali jsme, co potřebujeme dodělat a nasáčkovala jsem je všechny postupně do postele. Žádné pohodové “placatění” doma, jak byla zvyklá předtím už neměla, na to nebyl prostor. Tak jsem usoudila, že to je to, co je teď na jejím životě špatně a ona si stres prostě zajídá. Udělala jsem malý neškodný pokus. Když začala vyžadovat jídlo, řekla jsem jí, že bude později a sedla si s ní ke stavebnici. Skoro hodinu si na jídlo ani nevzpomněla. Tedy jednoznačně výzva pro mě s tím něco udělat.

Myslím, že stejně jako se dospělí dělí na ty, kteří stres zajídají a na ty, kteří ze stresu nejí, je to nejspíš takhle i s dětmi. Tedy alepoň i u nás v rodině se vyskytuje obojí. Takže na mě je přijít na tu příčinu a odstranit ji.

Otázky pro mě: Je dítě vystaveno časovému stresu nebo odloučení? Věnuji se mu dostatečně (myšleno kvalitou nikoliv kvantitou)? Nevěnuji se mu naopak moc, má prostor pro sebe, když potřebuje? Jak jsme na tom teď se vztahem? Miluji dostatečně své dítě? Miluji dostatečně sebe? Jaká je atmosféra v rodině/vztah s partnerem? Netrápí ho něco třeba ve škole nebo mezi ostatními dětmi? Určitě Vás napadnou i další…

Možná si říkáte, proč když máte “rozbité” dítě, proč je tento článek plný otázek pro vás. Důvod je prostý. Protože jediné místo, kde můžete začít něco opravovat, je u sebe. Dítě za vás nikdo neopraví, ani doktor, ani psycholog, ani pedagog. Dítě je navázané na rodiče a když se opraví rodič, zpravidla se opraví i dítě. 🙂

Psala bych dál, myšlenek mám plnou hlavu. Ale na jeden článek už by to bylo příliš. 🙂 Tak zase příště. Říkala jsem si, že by bylo možná hezké, napsat seriál o těch dětských „problémech“. O tom, jak bych se na tu kterou situaci podívala. Ale nezvládnu to. Tři děti jsou malý vzorek, abych dokázala vytáhnout všechny ty “problémy”. A tak vás moc prosím o pomoc. Napište mi do mailu petra@duverujsveintuici.cz, jaký problém má to vaše dítě nebo vy s ním. Napíšu si témata a budu postupně k nim psát články. Budu vděčná i za zpětné vazby, jestli takhle psaný článek k něčemu byl a v něčem pomohl.

celek

Komentáře