POMOZTE DOBRÉ VĚCI – a přijďte ve středu 26. 1. 2011 jako zástupci veřejnosti podpořit pana Vavřičku k ústavnímu soudu

POMOZTE DOBRÉ VĚCI – a přijďte ve středu 26. 1. 2011 jako zástupci veřejnosti podpořit pana Vavřičku, který byl v roce 2003 pokutován za to, že v termínu nepodrobil své děti pravidelnému očkování. Tedy za to, že pouze chtěl využít práva na souhlas se zákrokem zakotvený v mezinárodní úmluvě a nezatěžovat tak nevyvinutý imunitní systém dítěte cizorodou zátěží.

Pan Vavřička poté toto rozhodnutí o pokutě zažaloval avšak Městský soud v Praze mu nevyhověl a taktéž Nejvyšší správní soud v roce 2006 jeho kasační stížnost zamítl. Toto rozhodnutí (č.j. 5 As 17/2005-66) bylo poté uplatňováno ve všech dalších řízeních jako interpretační vodítko, přestože pan Vavřička i toto napadl ústavní stížností. Nyní tedy po 4 letech podivné nečinnosti Ústavní soud ve věci zřejmě rozhodne - viz program zde: http://www.concourt.cz/clanek/JednaniSoudu

Jedná se o důležitou precedentní kauzu která ovlivní budoucí podobu očkovací legislativy, proto je výsledek tak důležitý. Spolu s panem Vavřičkou čekají na výsledek tohoto řízení desítky dalších rodičů (např. naše vlastní řízení u nižšího soudu je kvůli tomu jeho přerušené).

Jelikož celá ta kauza se týká jednoho z hlavních výdobytků demokracie a svobody – tedy aby občané naší země měli konečně po 20 letech po pádu totalitního režimu stejná práva jako např. ti na západ od nás, je žádoucí aby soud věc náležitě posoudil – a pak sotva může konstatovat, že je důvod zachovávat povinné očkování.

Jednání proběhne 26. ledna 2011 od 14.00 do 16:00 v budově Ústavního soudu, Joštova , Brno, I. poschodí, senátní místnost č. 152

A pro ty z Vás, které by zajímala i věcná stránka sporu, přikládám následující info:

Ústavní soud by měl p. Vavřičkovi dát za pravdu minimálně v bodě, který již vloni uznal Nejvyšší správní soud v případě jiných rodičů – viz:

http://www.llp.cz/cz/tiskove-zpravy/dostanete-li-pokutu-za-neockovani-odvolejte-se-z453

Jde ale spíše o řekněme formální námitku – že mezinárodní smlouvě odporuje fakt, že očkování není stanoveno zákonem, ale pouze vyhláškou. Právě tento novější rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Ads 42/2010 – 92 v téže věci (to jest oprávněnosti pokuty za nenaočkování dítěte) konstatuje nemožnost sankcionovat porušení povinnosti podrobit se pravidelnému očkování podle platného práva, kdy uznal námitku rodičů - stěžovatelů, že úprava povinného očkování obsažená v podzákonném předpise (vyhlášce Ministerstva zdravotnictví ČR) je z hlediska lidskoprávních předpisů nedostatečná. Tedy i případ p. Vavřičky by měl být posouzen stejně a dřívější rozh. NSS revokováno.

Pak je zde ještě ale věcná, odborná či řekněme medicínská stránka věci. Nestačí totož aby ÚS vyhověl p. Vavřičkovi ze stejného důvodu jako vloni NSS Čechovým – tedy uznal že očkování nemá být ve vyhlášce ale musí být v zákoně a dále kolizi s Úmluvou o biomedicíně nezkumal. Tím by totiž posoudil pouze formální stránku věci a vyhnul by se posouzení medicínské stránky a do budoucna by stejně nedal vodítko, JAKÝM ZPŮSOBEM lze jednotlivá očkování nařizovat a JAKÝM ZPŮSOBEM mají být posouzena, resp. jak má být doložena jejich nezbytnost – tedy splněna podmínka Úmluvy. To by umožnilo Ministerstvu zdravotnictví pouze „překlopit“ ustanovení z vyhlášky do zákona (již se to chastá viz řada nedávných článků v médiích), ten prolobovat parlamentem a sankce za neočkování by začaly opět platit, navíc nyní již obtížněji napadnutelné. V budoucnu by tak jiný případ zřejmě opět doputoval k ÚS a do té doby bychom jako rodiče znovu byli nuceni procházet přestupkovými řízeními.

Zřejmě právě proto, že toho odborného jádra sporu se všichni bojí – zřejmě i soudci – s tím že je to výsada lékařů, tak se nechají opít rohlíkem a nechají si od nich namluvit, že je to přesně podle Úmluvy, která určitou výjimku v čl. 26 připouští..... a už nikdo nezkoumá jaké podmínky se k té výjimce váží!

Jde tedy o to zjistit zda vůbec jsou všechna očkování v předpise (nyní vyhlášce ale v budoucnu možná v zákoně) uvedená (a tedy onemocnění proti kterým mají vytvářet imunitu) NATOLIK ZÁVAŽNÁ (a ohrožení veřejného zdraví tak veliké) aby bylo možné prolomit výjimku z Úmluvy o biomedicíně týkající se práva na informovaný souhlas s lékařským zákrokem. Úmluva totiž říká, že toto právo lze omezit (mj. pouze zákonem) jen z důvodu NEZBYTNOSTI. Ohrožením veřejného zdraví je přitom pouze stav, při kterém míra zátěže rizikovými faktory překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že když v roce 2000 zákonodárci schvalovali zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a k němu navazující vyhlášku, tak tuto nezbytnost ŘÁDNĚ NEDOLOŽILI (minimálně u TBC, tetanu, obrny a žloutenky). Proto by obsahem přezkumu napadeného rozsudku NSS mělo být vypátrání důvodů, které vedly u každé konkrétní nemoci k jejímu zařazení do povinně-očkovacího schématu. Akceptovatelné z hlediska Úmluvy by bylo pouze následující zdůvodnění:

"V České republice je výskyt TBC 20x větší než v ostatních zemích EU (které informovaný souhlas neomezují – mají nastaveno dobrovolné očkovací schéma), a proto je v našem případě nezbytné přistoupit k aplikaci výjimky z Úmluvy o biomedicíně dle čl. 26........"

Pokud není tímto způsobem v důvodových zprávách nezbytnost opatření u jednotlivých nemocí doložena (přičemž výskyt nemocí je zde přibližně obdobný s ostatními státy) a ministerstvo v podkladech definovalo ohrožení veřejného zdraví pouze obecně, pak by měl být konstatován rozpor uvedených předpisů s Úmluvou o biomedicíně.

Proto je tak důležité aby se p. Vavřička s obhájcem jednání osobně účastnili a a tento požadavek tam důrazně a s podporou veřejnosti (nás ostatních rodičů) zazněl.