OTÁZKY PRO PETRU

Pokud máte jakékoliv otázky k přirozené výchově, Konceptu kontinua nebo tématům souvisejícím, můžete se zde ptát. Není v mé moci nahradit odpovědí obsah knihy nebo všech proběhlých online seminářů, ale pokusím na Vaši situaci odpovědět co nejsrozumitelněji a nebo nasměrovat na zdroj, kde odpovědi najdete, pokud by to bylo obsáhlejší. Tak pište, těším se. :)

  • Blanka 20.11.2017 21:21

    Ahoj Petro,

    Minuly rok mel kalendar i knizka uspech.
    Do kalendare jsme kreslili a zaznamenali to nejpodstatnejsi z daneho dne a je to super vzpominka.

    Bude letos taky nakresleny adventni kalendar?
    Mela bych o nej, staci elektronicky, zajem 🙂

    Mic diky za odpoved
    Blanka

  • Eliška Češíková 09.10.2017 16:27

    Dobrý den Petro,
    mám doma kluka (1rok a 9 měsíců). Dosud ho kojim, ale vzhledem k tomu, že jsem přišla do jiného stavu, bych ho ráda odstavila. Ale je na kojení dost závislý- jinak než u prsu nebo v kočárku neusne a i přes den se rád napije, v noci se budí 1- 2x a písničkou to nezachráním:-( Slyšela jsem sice, že kojení v těhotenství nevadí, ale já bych ho chtěla odstavit, co nejdříve, aby na kojení zapomněl, než se to malinký narodí, aby tím u něj nevznikala o to větší žárlivost… Jak to provést co nejméně bolestně?
    Eliška

  • Jitka 21.08.2017 20:37

    Dobrý den Petro, ráda bych se poradila. Máme 2,5 letou dceru. Je velmi pohybově nadaná. Problém je, že utíká. Ne vždy, ne všude ale najednou uteče. A už je opravdu problém ji chytit. Dneska situace: jdeme domů, říkám jí, že pospícháme, abychom stihli tatínka, že půjdu cvičit. Jdeme domů obvyklou cestou, skáče dolů za kamenů a najednou uteče, kousek od ní je hlavní silnice vesnicí. Na zavolání nefunguje. Většinou tento útěk dopadne tak, že zakopne. Já jsem běžela za ní a vynadal jsem jí. Doma mi pak říkala, že nechtěla jít domů, to si neuvědomuju. Snažím se jí umožňovat samostatnost kde to jde – dvě cesty se za chvíli potkají, každá jdeme jinou cestou, setkáme se za chvilku. Při normální vycházce se autům uhýbá, na silnic se rozhlížíme. Problém je, že si najednou vzpomene, že bude dělat něco jiného, než říkám a uteče. Například jsme na hřišti a ona se sebere a jde domů. Máme to kousek, mohla by dojít sama, ale je tam silnice. Nebo jsme na návštěvě na zahradě, je tam s dětma, najednou jí to přestane bavit a sebere se a šla by domů – taky silnice. Nevím, jak toto řešit. Říkám si, jestli je problém málo samostatnosti? Nebo potřeba být honěná? Když uteče tak za ní samozřejmě běžím. Nevíme si s tím rady, je to nebezpečné. Předem děkuji za odpověď.

    • Petra Janoušková 24.08.2017 20:19

      Dobrý den, Jitko,

      Naší Thee budou teď v říjnu tři, takže přiměřenost věku vnímám zcela reálně. Musím ale říci, že bych takhle staré dítě ani náhodou nenechala jít domů samotné. A touto myšlenkou se v hlavě ani nezabývám, dokonce ani jejím stínem. Pak je naprosto jasné, že vždycky, když se pokusí utéct nebo odejít, aniž by mi to řekla, dostane normálně vynadáno. A dostane vynadáno (ne seřváno, ale důrazně vyjádřeno) bez mých pochybností, jestli jsem jí to měla nebo neměla umožnit. Já to vnímám jako nebezpečné a tím pro mě končí diskuse. Je pro mě důležitější dochovat dítě do dospělosti v celku i za cenu omezení samostatnosti v bodech, které já uznám za vhodné. Nebojte se postavit za svůj názor, Vy jste ta důležitější v nastavování tohoto vztahu. Musíte v sobě najít tu skulinku pochybností, která malé dává ten prostor utíkat. 🙂 Mohlo by to být tím? 🙂

      • Jitka 08.09.2017 20:02

        Petro, děkuji za odpověď, přemýšlím o ní. Myslíte si, že je problém ve stanovení hranic? Že já mám problém, že si myslím, že může sama odcházet? Dneska utekla mému muži ze zahrady. Bylo to vážně nebezpečné. Někde jsme a ona si najednou vzpomene že jí to nebaví nebo nevím jaký je ten podnět a koná, prostě jde pryč. Uteče. Je vážně rychlá. Pokud je to v našich hlavách, jak to změnit? Vážně si nevíme rady.

  • Tereza 02.08.2017 20:28

    Ahojky, ráda bych se zeptala jak nastavit první hranice ročnímu dítěti. Máme doma plynovou troubu a zalíbilo se jí otáčet s knoflíky a pouštět tak plyn. Hranice se teprve učím budovat a mám strach vyzářit emoce spojené s tím, že kašle na moje „ne“ a všechno to bere jako hru. Jak tedy na tu mojí malou princeznu?

    • Petra Janoušková 24.08.2017 07:45

      Dobrý den, Terezo,

      Určitě se nebojte vyzářit emoce, ale musíte je očistit od toho, že Vás zraňuje, že na to kašle. Tedy od svých gramodesek. Ty opravdu nemůžete na dítě „zářit“ (kulantně řečeno). Ale tipla bych dvě věci, které za tím můžou stát. Váš dotaz je krátký a tak nemám z čeho usoudit, která by to mohla být. Zkusím nastřelit obě, poznat, která to je, musíte Vy. 🙂
      První možností je, že ji knoflíky zajímají, protože Vás u sporáku vidí a chce Vás napodobovat a být velká. Pak je to v rámci zkoumání a tuto aktivitu bych podpořila. Jen bych naprosto bez diskusí stanovila, že to může provádět jen a pouze v doprovodu Vás nebo někoho jiného dospělého. Tedy umožnit a zdůrazňovat, že jen s Vámi. (Ono jí to takhle stejně za chvíli zajímat přestane).
      A nebo se jedná o „trénink motoriky“ a prostě ji baví točit knoflíky. Tak pak najděte náhradní řešení, tedy obdobné knoflíky na něčem ne tak škodlivém a přístup ke sporáku prostě zamezte. Teď nemyslím ohrádku, teď myslím „Tady tím točit nesmíš, tady tím točit můžeš“.

  • Monika 18.04.2017 10:05

    Ahoj Petro. Já bych se potřebovala ujistit v tom, jestli vnímám situaci správně, nebo jak se k tomu co nejzdravěji postavit. Ted konkretne mi jde o zdravy postoj a pristup k 9ti lete slecne. Ona ma 12- leteho bratra a 17 leteho. Oni spolu travi vsechen cas, nemaji kazdy ze sourozencu sve kamarady, tedy maji, ale pokud jsou s nimi, sourozenci zasadne taky. Julia jako nejmladsi a jedina holka se hodne prizpusobuje volnoaktivitama klukum a kdyz se trochu „hozena“ stranou, tak to nenese uplne s lehkosti. A ted se ma vyporadat s necim vetsim. Starsi braska ma pritelkyni. Poprve. Me. Jsem o dost starsi a jsem jejich rodinna pritelkyne, s detma travim cas, (bydlim u nich v dome v male garsonce), jak jen muzu a navzajem se hodne milujeme! S Lucasem to nebudeme mit snadne, ani jeho otec zatim neni schopen situaci a realitu prijmout, ale my jsme dospely a nejak to zvladnem. Ale co s Juliou? Muj nazor je, musi znat pravdu. Ja jsem ji rekla (pokusila se vysvetlit-moje franina nebi na skvele urovni jeste), ze na tom, jak se mame vsichni radi se nic nezmeni, ze ona brasky neztrati, ale ze s Lucasem se mame radi ted trochu vic a jinak a je nam spolu dobre, kdyz jsme blizko sebe a muzem se drzet za ruce (neb byl velky problem pro ni, ze chtel Lucas me vedle sebe pri sledovani filmu….) Já nevím, cítím, ze potrebuje jemny pristup, ale zaroven ze uz je ve veku, kdy by mohla zacit chapat, ze si nikoho nemuze privlastnovat a vysvetlovat ji zaklady bezpodminecne lasky a sobeckosti…..( rodice jsou samozrejme rozvedeni, deti pendlujou mazi tatou a mamou a u mamy se stava (byla jsem svedkem) ze deti poslouchaji jak se maminka miluje se svym pritelem.. Nemaji to radi a lezi v posteli se sluchatkama, Julia utika za klukama. Mozna i tohle pro ni muze byt problem, kdyz ví, ze to same ted zrejme delame my s Lucasem. Ja osobne jako dite jsem s tim mela taky problem, nesnasela jsem to a mela jsem k tomu odpor jeste dlouho. Ani ted nemusim slyset jiny par pri milovani. (S touhle projekci si nejak poradim a vycistim) Jde mi jen o tu Juliu a co taky rict tatovi. Ted ma problem zkousnout, ze Lucas nenocoval ve sve posteli a volal mu rano, ze se Julia vzbudila a byla spatna z nezvykle situace. No, jeste bude veselo. Dekuju moc za odpoved nebo jakoukoliv reakci. Monika

    • Petra Janoušková 02.05.2017 07:53

      Dobrý den, Moniko,

      odpovídám pozdě. Ne proto, že bych si Vašeho dotazu nevšimla. Ale proto, že jsem ho od momentu, co jste ho napsala převalovala v hlavě. Měla jsem už odpověď několikrát rozepsanou a pak jsem jí zase zahodila. Já myslím, že nejvíc si děti cení upřímnosti. I v této věci. Bavím se se svými dětmi i o sexu a zjišťuji, že problém mám já, ne oni. Já mám pocit, že jsem červená až s prominutím na zadku. Oproti tomu děti reagují spontánně a je vidět, že problematika je nijak nezasahuje. Pokud máte pocit, že byste o tom s ní měla mluvit, mluvte. Pochopitelně pozor na tu jazykovou bariéru, jestli jsem správně pochopila prostředí. Také nevím, co všechno ví od své matky, jestli už ví o čem to je a tak. Pak bych se snažila vyzdvihovat to, že jí máte rádi, že to na to nemá vliv. A možná minimalizovat to, aby musela být přímo u toho, pokud to jde. V zásadě jsem Vám asi žádnou zásadní radu nedala, protože tady je to opravdu hodně o Vašem jemnocitu a těžko dát nějakou univerzální radu. Upřímnost a otevřenost. I klidně s vyprávěním té Vaší negativní zkušenosti, možná je to pro ni důležité.
      Nebo ještě můžete zkusit najít někoho, jako je tady v Čechách Katka Juřenčáková, kdo se zabývá vysloveně šetrným vysvětlením problematiky dospívajícím. Držím palce.

  • Petra 07.04.2017 20:05

    Pište, pište, ráda odpovím.

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.

Co se dozvíte v knize

Dozvíte se mnoho informací, které potřebuje rodič vědět, aby mohl být v pohodě a jeho dítě také. Informací, na které stěží v běžné literatuře narazí. Dokonce i informací, které v žádné literatuře nejsou. Naučím Vás, jak přistupovat k mateřství s citem a Vaší vlastní intuicí. Celé mateřství se tak stane naprosto pohodovým a klidným. Vy budete spokojeným rodičem šťastných dětí.

 

Novorozené miminko

Jaké jsou potřeby malého miminka a jak je naplňovat, strava při kojení, principy nošení v šátku nebo nosítku, bezplenková komunikační metoda, spaní ve společné posteli.

Lezůně, batole a vyšší

Jak s dítětem komunikovat, kde mu nechat zodpovědnost a v čem už ne, jak funguje samohlídání a jaké jsou civilizační pasti

Já sama

Na co si dát pozor ve vlastním chování. Jak přistupovat, když Vám představy o výchově komplikuje okolí.

Slovo autora

Slovo autora

Petra Janoušková

Nemohla jsem se sžít s představou mateřství tak, jak jej z minulých generací známe a tak, jak jsem to viděla okolo sebe. Hlava mi říkala, že musím být na dítě, co nejpřísnější, že mu musím dát pevný režim a držet ho pořádně "zkrátka". Jen tak, že z něj vychovám dobrého člověka. Ale celé mi to připadalo velmi obtížné, představa, že tohle táhnu silou třeba dvacet let nebo déle, mi připadala vyčerpávající a únavná. A nějak to nešlo dohromady s mým cítěním. To cítění mi říkalo, že to musí být jednoduché, že to musí jít všechno jako po másle. Pak jsem našla malou knížku, která mé vnímání podpořila. Jmenovala se Koncept kontinua. A ta mě neskutečně chytla za srdce: "Ano, takhle jednoduché to může být." Našla jsem svoje PROČ to dělat jinak než mi všichni vypráví. Ale chybělo mi to důležité. Chybělo mi JAK na to. Začala tím moje dlouhá cesta hledání a sbírání informací, vzdělávání, ale hlavně ověřování praxí, analyzování chování dětí svých i ostatních. Potom přibylo pořádání mých vlastních seminářů a řešení potíží a konkrétních situací s maminkami na seminářích. Proto jsem se rozhodla napsat ebook/knížku. Usnadnit rodičům jejich hledání, předat a shrnout informace, které jsem našla, i na které jsem přišla sama.

Ukázka z knížky Šťastné dítě, spokojený rodič - zdarma

Zadejte svůj email a my Vám pošleme ukázku ve formátu pdf.