Další můj osobní neúspěch. Nebo úspěch?

Další můj osobní neúspěch. Nebo úspěch? Sama nevím. Ale potřebuji trošku pomoct.

Tentokrát nepíšu o dětech. Tentokrát je to jen o mě a mé aktuální situaci. Asi se divíte, kam jsem za poslední rok zmizela. Moc nepíšu ani články, ani jsem vloni nestihla udělat nové adventní pohádky. Je to jednoduché, zmizela jsem tam, kam mnoho matek po mateřské dovolené… do práce. Teď bych vám chtěla říct, s bolavým srdcem na dlani, co že se to vlastně všechno událo. Možná budu i brečet než to dopíšu, protože tohle rozhodně nepovažuji za chlubení úspěchem. Ale je to potřeba říct.

Na mateřské se třetím dítětem jsem vybudovala tento blog. Blog Důvěřuj své intuici je krásný projekt a já ho miluju. Kdybych měla říct, která část mých činností mě nejvíce vystihuje, pak je to právě Důvěřuj své intuici. Upřímně si povězme… tři děti nejsou úplně málo, přesto jsem toho stihla za ty dva roky docela dost. Samozřejmě za vydatné podpory celého svého okolí. Vybudovala jsem blog, nějaké online semináře jsem natočila, napsala dvě knížky. A tady jsem se právě dostala do úzkých, samozřejmě vlastní vinou.

Pro distribuci tištěných knížek jsem musela postavit eshop, protože stávající aplikace to nezvládala. Ale eshop obsahoval jen tyto dvě moje knížky a tím pádem se každý další návštěvník už neměl pro co vrátit. A tady jsem se nechala svést z cesty rozumem. Mám já tu hlavu docela chytrou, ona vždycky něco vymyslí. Dokud ji používám jako nářadí, je všechno v nejlepším pořádku a funguje mi to. Problém nastává, když ji nechám dělat zásadní rozhodnutí. A tady jsem zkrátka podlehla a udělala chybu. Namísto, abych se věnovala dalšímu tvoření, což bylo to, co hlásalo srdce, rozhodla jsem se rozšířit eshop na Malý VELKÝ svět, což radila hlava. Už podruhé. Tuhle stejnou chybu už jsem udělala v průběhu první mateřské.

Vážení přátelé, vřele doporučuji dělat chyby. Bez nich to nejde. Ovšem také vřele doporučuji se z nich poučit a již je neopakovat. Já na to zapomněla. A dostala jsem úplně, ale úplně tu stejnou lekci znovu. Jen tvrdší. Stalo se úplně to stejné, co poprvé. Došla mi energie, shořela jsem na popel. Stavění mě baví, což o to. Ale stavba a administrace všeho spolkne tolik času a peněz, že snadno dojde energie po všech stránkách. Šlapala jsem do pedálů, co to šlo, čas mě přece jen tlačil. Tedy konkrétně čas blížícího se konce rodičovské a tedy alespoň nějakého příjmu. Potřebovala jsem udělat rozhodnutí, co s rodinnými financemi, do kterých mé podnikání nikterak nepřispívalo. Důvěřuj vlastně vezlo na hrbu Malý VELKÝ svět a dokonce jsem musela ještě dofinancovávat z vlastních zásob. A tak jsem nakonec byla okolnostmi dotlačena jít zpět do práce.

Mám dobrou práci, baví mě. Ale je to práce na plný úvazek, psychicky docela náročná. Když z ní přijdu, musím se přeladit na 3 děti, které si chtějí vykompenzovat, že mámu celý den neviděly. A v noci ještě administrace eshopu, který potřeboval dostavovat a udržovat v provozu. Na psaní článků na eshop ani na Důvěřuj natož pohádek nezbyl čas ani chuť. Navíc jsem zjistila, že na rozdíl od stavění funkcí provozu eshopu a sepisování vlastních myšlenek, mě psaní tématických článků o hračkách nebaví.

Teď jsem v situaci, kdy mám na sobě naloženo neuvěřitelné množství toho, co bych dělat měla nebo chtěla. Je toho tolik, že mě to ve finále blokuje a bere mi chuť do života. Jen se snažím přežít. Stojím na místě a to je situace, která mi hodně nesvědčí. Nutně potřebuji uvolnit ruce a něčeho se zbavit. Ale… Do zaměstnání zatím chodit potřebuji a i chci, Důvěřuj a pohádky jsou mé srdcové děti. Kdybych ze všech těch činností měla vybrat jednu, která mě baví nejvíc, řekla bych, že chci psát.

A tak si krátkou sirku vytáhl eshop. Chtěla bych Malý VELKÝ svět pustit do světa, k někomu, kdo by si ho adoptoval za vlastního a komu by dělal radost. Já už mu víc dát nemůžu, potřebuje někoho jiného. Potřebuje někoho, jehož vášní budou rozumné hračky, komu budou sedět myšlenky, se kterými byl stavěn, a kdo bude nadšeně sdělovat světu, jak vybírat hračky pro děti. Zkrátka někoho, kdo ho bude s radostí plnit obsahem a seznamovat s ním zbytek světa.

Díky té první zkušenosti bych řekla, že jsem se začátečnických chyb už vyvarovala a je postavený dobře. Rozhodně ho předám s čistým svědomím, že jsem to lépe udělat nedokázala. Může to usnadnit hromadu práce někomu, koho by to sice bavilo, ale propojování systémů a celá stavba je pro něj takovou překážkou, že do toho radši nepůjde.

A tak Vás prosím, pokud jste to Vy… Pokud by právě Vám takový obchůdek s hračkami dělal radost, kupte si ode mě Malý VELKÝ svět a dejte mu tu energii. Teď je ideální doba ho přichystat na předvánoční sezónu a po zkušenostech z té loňské (kdy nebyl kompletně v provozu) vím, že bude zisková. Já jí ale nezvládnu. Chci být hlavně máma pro svoje děti, chci psát pohádky, chci psát články, nechci už dělat eshop. Pokud by Vás to zajímalo, napište mi prosím na petra@duverujsveintuici.cz, pošlu Vám další informace.

Udělala jsem tuhle chybu již podruhé. Patrně mi to jednou nestačilo. Byla to velká lekce. Potřetí už ji neudělám.

Přes tohle všechno asi považuji Důvěřuj své intuici (a vše s tím spojené) za svůj největší životní úspěch. Už jen proto, že jsem nějakou dobu kráčela po vlastní cestě, na které jsem něco vybudovala a která mě nade všechno uspokojovala. Přestože jsem na nějakou dobu (i když docela dlouhou) odbočila do slepé uličky. Snad se mi podaří se zase vrátit na původní cestu. Držte mi palce, prosím.

 

Komentáře