Chceš vychovat dítě? Vychovej sebe

Ono se to řekne, vychovat dítě. Nějak se to narodí, nějak to vyroste. Když potřebuju, aby se něco naučilo, tak mu to budu vtloukat do hlavy tak dlouho, až to prostě chytne. Vlastně kromě dávky trpělivosti k tomu, abych vychovala dítě, nepotřebuju vůbec nic. 

Jak jsem se mýlila. Jak bláhová byla tenkrát moje představa. A neuměla jsem si představit, jak obtížnou cestu si plánuju, ať byla jakkoliv racionální. Až život mě naučil (jako se vším). 🙂 

Pochopila jsem až po narození prvního dítěte, že ta správná je úplně jiná cesta. Že je opravdovější, děti se jí učí snáze, má trvalejší výsledky. A rozhodla jsem se vydat po téhle cestě. A to je cesta vlastního příkladu.

Až když jsem začala pozorovat po částech v čem a jaký dávám dětem příklad, došlo mi třeba, že:

• Když chci, aby děti chodily přes silnici po přechodu, musím chodit po přechodu
• Když chci, aby děti zdravily, když někam přijdou, musím já věnovat pozdravu tu správnou pozornost
• Když chci, aby si mé děti umyly ruce po příchodu, musím si já vždy jít umýt ruce po příchodu
• Když chci, aby mé děti respektovaly pravidly, musím se naučit já respektovat pravidla
• Když chci, aby jedly v jídelně, musím se já naučit jíst v jídelně.

A mnoho takových dalších třeba bych vám dokázala napsat. Už tohle není banální, rozhodně už tohle není snadné. Jenže je to ještě o úroveň těžší:

• Když chci, aby se mé děti naučily neřešit konflikty násilím, musím se já naučit je neřešit násilím.
• Když chci, aby se mé děti naučily zvládat své emoce, musím se já naučit zvládat své emoce.
• Když chci, aby se mé děti naučily správné komunikaci, musím se já naučit správné komunikaci.
• Když chci, aby mé děti dávaly důležitost vztahům s ostatními (a podle toho se chovaly), musím se já naučit dávat důležitost vztahům s ostatními (a podle toho se chovat).
• Když chci, aby se mé děti naučily zodpovědnost za vlastní chování, musím se já naučit zodpovědnosti za své chování.
• Když chci, aby se mé děti naučily dodržovat hranice, musím se já naučit dodržovat své vlastní hranice.
• Když chci, aby se mé děti naučily pozitivnímu přístupu k životu, musím se já naučit pozitivnímu přístupu k životu.
• A mnoho a mnoho dalších takových situací. 

Zvolila jsem si tuhle cestu a s ní věčné učení sama sebe. Cestu obtížnou, ale krásnou, pestrou a obohacující. Každý den, každý rok jsem postavená před nějakou osobní výzvu, kterou jsem se rozhodla chůzí po téhle cestě zvládnout. Děti jsou moje štěstí a radost. Ale hlavně jsou moji učitelé, moji průvodci na na téhle cestě. Bez nich bych nebyla kdo jsem. A já jsem jim obrovsky vděčná za to, že tu cestu můžeme jít spolu. Děkuji.

Pro učení zodpovědnosti za domácí práce jsem jim pro tento účel vyrobila domácí tabuli Family Flow. Najdete jí TADY.