Mikuláš potřebuje upgrade

Mikuláš potřebuje upgrade

dreamstime_s_43813121Den před Mikulášem a Klárka mě ráno zaskočila větou, která byla určená Prokopovi. “Bráško, dneska na tebe budu hodná, protože zítra přijde Mikuláš. Tak abych dostala dárečky.”

Naskočila mi z toho husí kůže. Musela jsem reagovat. “Klárko a jak to spolu souvisí?”

“Mikuláš přece nosí dárky těm, kdo jsou hodní. A ty zlobivé odnese čert, mami?”

Musela jsem uvést věc na pravou míru. Musela jsem jim prostě říct, jak to vidím já. A já to vidím tak, že je to celé postavené na hlavu. Tedy tak, jak to stavíme a dětem předvádíme.

Jako hra a oslava někoho je to docela pěkné. Jenže svatý Mikuláš byl znám hlavně jako štědrý ochránce dětí. Udělal mnoho dobročinné práce. Nikde jsem nenašla, že dárky rozdával za odměnu, za to jestli někdo je hodný. Tedy rozdávat dárky podmíněně ke svatému Mikuláši nijak nepatří. Odměny jsou jen krátkodobá a neúčinná motivace. Navíc bych chtěla vidět rodiče, kteří opravdu svým dětem nic nedají. Nemluvě o vyhrožování odnesením. Vždyť žádný rodič by své dítě přece nedal. Nenechal by mu ublížit, natož odnést. Z tohohle pohledu je obojí vyhrožování něčím, co stejně nesplníme. Stejně mu ty dárky dáme a budeme rádi, že zůstane s námi. Jen tu příležitost využijeme k tomu, abychom dítěti “omlátili o čumák”, co všechno dělá blbě a jaké je špatné. A tím se dostávám k poslední absurditě. Zlobivé dítě totiž neexistuje. To je věc, na které si trvám, o které pořád píšu a ze které neustoupím. Existuje dítě, které je nešťastné. Existuje dítě, se kterým se neumíme domluvit. Existuje dítě, které se nechová podle našich představ. Chyba ovšem, vážení přátelé, není na jeho straně. Je potřeba začít u sebe. My jsme jeho průvodci světem, je to naše zodpovědnost se s ním domluvit. Tak proč tohle dítě, které za nic nemůže, ještě strašíme nějakým čertem a odnesením do pekla? Abychom prohloubili jeho neštěstí a jeho vlastní vnitřní nepřijetí? No fuj.

Takže já Mikuláše beru. Beru ho jako hezkou vzpomínku na někoho, kdo se zastával dětí a byl k nim štědrý. Jako hezkou hru na něčí památku. Jako předzvěst vánoc. Jsem ochotná přijmout čerta a anděla. Ani ne tak jako představitele pekla a nebe, na to se u nás nehraje. Jsem ochotna je přijmout jako zobrazení dobrých a špatných stránek světa i těch svých vlastních. I ty špatné je potřeba přijmout. Bez špatných by nebyly ty dobré. Bez tmy není světlo. Mikuláš k nám dárky přinese tak jako tak. Dostane ale ode mě předem instrukce. Žádná kniha hříchů, když neexistuje zlobivé dítě, neexistují hříchy. Žádné: “Zazpívej mi něco, za odměnu ti dám dárek.” Není potřeba mnoho. Stačí to obrátit: “Děti, něco jsme vám přinesli. Prostě proto, že jste a že vás máme rádi. Chcete nám třeba něco zazpívat?”

Vžijte se do té kůže dítěte, vzpomeňte si na to. Vzpomeňte si na to, jak obrovský jste tenkrát cítili strach. I kdyby ne strach, že budete odneseni, tak nejspíš strach, že nebudete vyhovující. Že někdo hodnotí, co jste dělali a nedělali a tím vlastně hodnotí i to, jací jste. Zda to bylo dobře nebo špatně závisí na JEHO úsudku. Zkuste si v sobě představit obě ty scénky. Zahrajte si na to, jaké by to bylo, kdyby Mikuláš přišel prostě proto, že Vám něco přinesl. Pak není problém, že vedle něj stojí čert. No co, čert (špatná stránka, zlo, tma) existuje, je třeba ten fakt přijmout a počítat s ním. Takový je život. Ale nezažívat strach, že Vás sežere. Pokud si svého dítěte vážíte, tak ho přece nepotřebujete strašit.

Všechny důležité změny vznikají zespoda. A proto Vás prosím, jestli to cítíte stejně, udělejme Mikulášovi upgrade. Změňme to, jak ho prezentujeme dětem. Stačí, když to Mikuláši, který k Vám půjde, předtím pošeptáte. Zahraje Vám přece, co budete chtít. Udělejme z něj dobráckého pána, který děti miluje. Vždyť tak to nejspíš bylo, tak na jeho počest. A hlavně… PRO NAŠE DĚTI!

Více o mém přístupu se dozvíte v knize o přirozené výchově – Šťastné dítě, spokojený rodič

01 - 3 Books

Komentáře