Návod na dítě

Návod na dítě

dreamstime_xs_32215668Cokoliv nového si pořídíme, dostaneme s návodem. Má to logiku. Pokud máme něco nového, musíme se s tím naučit zacházet. Když si pořídíme nové auto, musíme se dozvědět, jak se zapíná rádio a pouštějí mlhovky. Když si pořídíme DVD přehrávač, musíme se dozvědět, jak ho pustit. Když si pořídíme nové boty, musíme se dozvědět, jak se o ně nejlépe starat, aby se nerozpadly. Jsme na návody zvyklí. Je to rychlé a pohodlné. Je to jakási zkratka ke zjištění, jak s danou věcí nejlépe zacházet. A jsme na ně zvyklí moc. Už ve školce nám někdo řekne, jak držet tužku. Ve škole nás taky naučí postupy, jak řešit určité věci. (O jejich užitečnosti mohu polemizovat, ale to by bylo na samostatný článek.) Třeba v matematice nám ukážou jednoznačný postup, jak se dobrat k výsledku toho kterého příkladu. Po nás se chce pouze si tento návod osvojit a zopakovat. Nic víc. V práci se pak tomu neříká postupy, ale třeba procesy nebo metodiky. Ale zase si je máme osvojit a aplikovat. V zásadě (až na výjimky) se po nás nechce, abychom něco samostatně zjišťovali nebo usilovali o vlastní řešení. A pak se najednou něco stane a my si pořídíme miminko. A pokud vše nefunguje, jak očekáváme, logicky hledáme řešení. Ovšem často ho hledáme tak, jak jsme byli celá léta učeni. Hledáme návod, zkratku. To by mělo smysl, pokud bychom měli všichni stejný model. Tedy, když si pořídím auto Forda, těžko mi se zapínáním mlhovek poradí kamarád, který vlastní třeba Suzuki. Jenže neexistují dva stejné “modely” dětí, stejně jako neexistují dva stejné “modely” rodičů. Dokonce i když si dva stejní rodiče pořídí více dětí, i tak to není stejné. I když se k nim snaží přistupovat stejně, děti nejsou stejné, dokonce ani rodiče ne. Než si pořídili další dítě, ušli nějakou cestu a tak se další dítě vlastně narodilo dvěma jiným lidem než dítě první. Já jsem u prvního dítěte byla “hrdá” matka, myslela jsem si, že když mám své dítě, už všechno znám a všechno, co platí u mého, platí u všech. U druhého jsem si myslela… aha, už mám holku a kluka, tak znám návod i na holku i na kluka. A teď u třetího už mám tu pokoru a chápu, že vše je relativní a stejná situace neexistuje. Ale právě proto už teď dokážu ten návod napsat. Jednoduchý (tedy snadno se to píše) návod na zacházení s dítětem a řešení všech krizových situací. Ano, mohla bych teď vytvořit sadu návodů jako například: “Když se vzteká kvůli oblékání, řekněte tohle a udělejte tohle. Pak dítě udělá tohle a je hotovo.” Což o to, napsat bych to mohla, papír snese všechno. Jsem si ale naprosto jistá, že takový návod by nefungoval. Možná bych se zrovna s touhle jednou věcí trefila právě vám do vkusu a možná by něco z toho zafungovalo. Dávala bych každému takovému zkratkovitému návodu třeba 5% pravděpodobnost, že zabere. Proto píšu jeden jediný souhrnný, ten skutečný, který Vám bude fungovat na 100%. Ten, na který se můžete dívat pořád dokola a vždycky podle něj najít to slabé místo. Ten, který Vám vyřeší všechny krizové situace v životě s dítětem. Pro přehlednost rovnou v bodech. Tady je:

  1. Vždy jej milujte a přijímejte naprosto bezpodmínečně. Otevřete své srdce a naslouchejte svému dítěti. Naslouchejte jeho skutečným potřebám.
  2. Prověřte své komunikační zvyky a naučte se správné komunikaci s dítětem (i s ostatními dospělými). Říkejte své požadavky napřímo.
  3. Vždy buďte otevření a upřímní, k sobě i k dítěti. Přiznejte své emoce a potřeby.
  4. Nikdy s dítětem nemanipulujte ani ho nikam netlačte. Respektujte jej jako osobnost, důvěřujte mu a podporujte v jeho vlastní cestě životem.
  5. Buďte mu “vůdcem”. Veďte ho životem nejvíce svým vlastním příkladem.
  6. Naučte se definovat a udržovat hranice. Dítěti, ale i své vlastní.
  7. Pečujte o sebe a zachovejte svůj vlastní klid. Pokud v jakékoliv situaci klid nelze zachovat nebo cítíte nespokojenost, jděte po příčině a vyřešte ji. Příčina neudržení klidu je VŽDY ve Vás, není to chyba dítěte.
  8. Pokud nastane jakýkoliv problém, přijměte za něj zodpovědnost a vždy se ptejte: “Co mohu já udělat jinak, aby to lépe fungovalo?”. Nikdy nemůže být otázka položena jako: “Co má udělat jinak moje dítě/někdo jiný?” Přehazovali byste tím zodpovědnost na někoho jiného. To nikdy není řešení.
  9. Za deváté až za dvěstě padesáté…. viz bod 1. 🙂

 

Garantuji Vám, že až se Vám podaří zvládnout všechny body v tomto seznamu, nebudete mít jakýkoliv problém v životě s dítětem. Začněte od toho, který se Vám zdá nejvíce problematický. To je to nejvíc bolavé místo. Může Vám napomoci ebook nebo záznamy mých online seminářů. Nebo můžete zvolit naprosto libovolnou cestu blízkou Vašemu srdci. Pokud nebudete vědět, kudy kam, napište. Můžu dát tip na směr, kterým se lze vydat.

Ano, je to běh na dlouhou trať. Nabídnout zkratku neumím. Ale pokud jste si pořídili dítě, asi jste s tou dlouhou tratí počítali. 🙂

Komentáře