Jak jsem přestala úspěšně kojit bez slziček

Jak jsem přestala úspěšně kojit bez slziček

Kojila jsem rok a půl a kojila bych zřejmě dodnes (dceři budou 2 roky). Přáli bychom si s manželem další miminko, ale kojení u mě asi fungovalo jako antikoncepce a tak bych zřejmě nemohla otěhotnět, pokud bych v kojení pokračovala.

Přečetla jsem spoustu návodů, jak přestat kojit a spoustu příběhů maminek, jak se to povedlo jim. Nicméně, ať jsem se na to dívala jakkoliv, připadalo mi, že žádný způsob pro mě není vhodný. Ano, s kojením přestávat postupně – vynechávat jedno kojení po druhém a nahradit jídlem… U nás ale kojení dávno nemělo nic společného s jídlem. Byl to ten nejskvělejší tišící prostředek a pro dceru způsob, jak si říci o pomazlení. Postupné vynechávání jednotlivých kojení se týká kojení přes den, ale co s nočním kojením?! To byl náš hlavní problém. Přestat kojit přes den se nám podařilo během 14 dnů celkem jednoduše. Během noci jsem ale kojila 3x až 6x a uspávání bylo také vždy na prsu. Na to, jak přestat s nočním kojením (tedy vynechat i 6 kojení najednou) jsem návod nenašla. Postupně je to nesmysl a naráz znamenalo spoustu pláče.

Vrhla jsem se tedy na své kamarádky a zkoumala, jak to udělaly ony. Některé kamarádky jen s politováním přiznaly, že také nevěděly a že odstavení provázel pláč, který trval několik dní, resp. nocí. Na to jsem připravená rozhodně nebyla. Naprostá většina pak nekompromisně doporučovala odjet. Nechat děťátko doma a jet na víkend pryč. Vrátit se s tím, že mléko už není. Další řešení, na které jsem rozhodně nebyla psychicky připravená. Odjet? A co když bude malá plakat a bude opravdu nešťastná? Nikdy jsem jí ještě plakat nenechala a nikdy asi nenechám. A co manžel nebo babička, kteří by to neštěstí sdílely s ní? To by přece byli také chudáci. A hlavně mi nebylo jasné, kde berou tu jistotu, že za dva dny skutečně děťátko na mléko zapomene? Spíš jsem si myslela, že by se na mě po takové odluce okamžitě vrhla a prso by naopak chtěla ještě více. Nikdy jsem jí do té doby ještě samotnou přes noc nenechala a najednou celé dva dny? Odpovědí se mi dostávalo hodně: zvykne si; bude plakat, ale to čeká každé miminko, které se musí odstavit; ano, bude plakat, ale ty u toho nebudeš; ale ty musíš odjet, jak bys jí jinak vysvětlila, že jí to mléko nedáš? atd. atd. Zdálo se, že není jiná možnost než odjet. Já jsem to ale viděla jinak. Říkala jsem si, že jí vezmu něco, co je pro ni opravdu důležité a ještě u toho nebudu, abych jí utišila, až bude nešťastná? Nechám jí v tom vykoupat? Prostě jí opustím ve chvíli, která je pro ní těžká? To mi nějak nesedělo. Rozhodla jsem se, že jí, ani manžela, v tom nenechám.

Dcera spí s námi v posteli. Manžel mi navrhl, abych spala v obýváku, že to s ní zkusí. Ani to se mi nezdálo jako dobré řešení a trvala jsem na tom, že budu s ní. Zbývalo tedy vymyslet, jak vysvětlit, že mlíčko není, resp. že už ho nedám (mléko jsem měla ještě minimálně 3 týdny po odstavení). Nejdříve jsem jí chtěla vysvětlit, že mlíčko potřebuji pro nové miminko. Vzhledem k tomu, že bych nemohla říci, kdy se to miminko objeví (a ona by to do té doby samozřejmě zapomněla), jsem zavrhla říci jí skutečný důvod.

Takže jsem se kvůli zjednodušení rozhodla pro malou lež. Myslím, že švagrová mi kdysi říkala, že si při odstavování zalepila bradavky náplastí, aby se k nim její dcera nedostala. Toto byla pro mě spásná věc. Dceři jsem několik dnů ukazovala, co je to bebí. Když spadla nebo se někdo z nás odřel a tak. Když jsem měla jistotu, že ví, co je bebí, zalepila jsem si ráno prsa náplastí. Hned ráno jsem jí vysvětlila, že mám na prsou bebí a že večer už kvůli tomu nebude mlíčko. Několikrát jsem jí to přes den připomínala. Ptala jsem se jí, kde mám bebí a ona mi to ukazovala. Blížil se večer a já byla vystresovaná, že mě čekají minimálně 3 bezesné noci plné pláče (jak mě všechny kamarádky varovaly). Když jsme šly do postele, dcera se okamžitě chystala na mlíčko a tak jsem jí znova připomněla, že mám to bebí a ukázala zalepená prsa. Ona se chápavě podívala, chytila mě kolem krku a bez jediné slzy usnula v mém objetí. V noci se několikrát vzbudila, ale stačilo vždy jen připomenout, že mám přece to bebí a ona se mě vždy chytila kolem krku a znova usnula. Za dva dny spala celou noc. Kvůli mlíčku nikdy neuronila ani slzu. A já taky ne. Je možné, že k bezproblémovému odstavení přispěla také síla luny. Na nic takového jsem nikdy dříve nedala, ale zkusit se má všechno. Tak jsem odstavení naplánovala na den úplňku dle chytré knížky o moci luny. Tu mi darovala tchýně, která věří, že je třeba důležité věci plánovat v souladu s měsíčními rytmy.

Musím přiznat, že jsem na odstavení připravená rozhodně nebyla a myslím, že kdyby moc plakala, tak bych jí asi to prso nakonec dala. Možná stejně důležité jako přesvědčení, že chceme nebo potřebujeme přestat kojit, je pochopení děťátka, proč to tak je. Myslím, že každá matka je někdy překvapená, co všechno děťátko dokáže pochopit. A možná jsem jí zbytečně lhala, třeba by to s tím “dalším miminkem” bývala také v pohodě pochopila. Příště rozhodně zkusím pravdu a hlavně nikdy nedám na předsudky, jak se dítě bude chovat.. Věřím, že dcera chce pro mě taky to nejlepší, stejně jako já pro ní. Jsem přesvědčená, že pokud se děťátku dostatečně vysvětlí, že maminka zkrátka již kojit nechce, že potřebuje přestat, dítě se s tím smíří tak jako se spoustou jiných věcí, které zkrátka nemůže změnit. A my matky jsme tu od toho, abychom mu s tím pomohly.

maminka Kateřina

Rádi bychom Vás pozvali na online seminář na téma problémy při kojení a odstavení. Z pohodlí Vašeho domova a ZDARMA. Více informací ZDE.

Komentáře