Jak jsme překonali potíže při kojení

Jak jsme překonali potíže při kojení

S dcerkou jsem si prošly několika komplikacemi spojenými s kojením. Od zánětu prsu (který byl snad bolestivější než porod), boj s kloboučky (které nám jako “nezbytnou” pomůcku nabídli v porodnici), nevysvětlitelné zimnice, kterými jsem trpěla po každém nočním kojení, ucpané mlékovody, až po rozpraskané bradavky. Přesto jsem byla rozhodnutá kojit ji tak dlouho, jak bude potřebovat a já chtít. Kloboučků jsme se zbavily až po 4 měsících kojení a stálo mě to rozpraskané bradavky, spoustu bolesti a hlavně trpělivosti.

Když jsem měla pocit, že konečně v pohodě a normálně kojíme a těšila jsem se z toho, přišly jasné instrukce od pediatra, že je po 6 měsících potřeba dítě dokrmovat alespoň 2 jídla denně! Jako nezkušená matka jsem dostala strach, že moje mléko děťátku už nestačí a musím začít okamžitě pečlivě vařit příkrmy. Měla jsem pocit, že nám to kojení chce paní doktorka vzít zrovna, když jsme se to tak krásně naučily! Dnes už vím, že i s příkrmy by se mělo začít v klidu a pomalu a ne podle tabulek. Tenkrát jsem to nevěděla. Stejně jako jsem nevěděla, že začínat s kloboučky je velká chyba.

Kvůli potížím, které jsme měly, jsem přečetla spoustu článků a informací o kojení. Ze všech byla nakonec nejdůležitější informace, že se mám řídit sama vlastní intuicí. Pochopila jsem, že i když všichni kolem radí spoustu zaručených postupů a mají klidně několik dětí, ještě to neznamená, že to, co říkají, bude platit pro moje miminko. Každé děťátko má své potřeby a každé vnímá věci jinak citlivě. My jsme však od přírody stvořené přijít na to, jaká je ta nejlepší cesta. A když nevíme, ví to naše miminko. Vždy, když nevím jak řešit určitou situaci, pozoruji dceru a vždycky nakonec spolu na něco přijdeme.

Jsem přesvědčená, že zánět prsu odezněl právě díky tomu, že jsem dceru přikládala na nemocné prso častěji, než na to zdravé. Myslím, že antibiotika jsem brala naprosto zbytečně a že bez nich by zánět trval stejně dlouho – žádná okamžitá úleva se po antibiotikách nekonala. Stejně tak byla nesmyslná rada, že na nemocné prso miminko přikládat nemám, protože je v něm přece zánět! (i takovou radu můžete dostat od laktační poradkyně).

Když jsem se sama snažila zbavit kloboučků a střídavě jsem je dceři dávala a nedávala – podle toho, jak moc mě kojení bolelo, tak jsme se nikam nedobraly. Nakonec se dcera jednoho dne rozhodla, že už klobouček nechce a bylo vyřešeno. Zkrátka se napila jen z prsa bez kloboučku a klobouček odmítla. Samotné kloboučky jí asi tak moc nevadily, byla na ně přeci jen zvyklá od narození skoro 4 měsíce. Myslím, že pochopila, že se jich chci zbavit já a tak to vyřešila po svém. Sice mě bradavky několik dní strašně bolely, ale ona mě přesvědčila, že to spolu zvládneme. A zvládly jsme, kojila jsem ještě více než rok.

Od narození dcery se stále učím. Vůbec bych řekla, že se neustále učím já od ní, ne ona ode mě. Mám pocit, že ona vždycky ví, co se jak má dít. Jen já neustále tápu. Učím se od ní trpělivosti, učím se naslouchat, učím se pozorovat, učím se dělat dohody, učím se být veselejší, učím se dělat věci pomaleji, učím se dělat věci radostněji, učím se, že zábava a pohoda je na prvním místě, a bůhví, co se ještě všechno naučím. Každopádně, jak kojit a potom i jak přestat kojit mi nakonec ukázala ona, jen jsem jí k tomu musela dát příležitost.

maminka Kateřina

Stále se můžete registrovat ZDARMA na online seminář o kojení s tématem Problémy při kojení a odstavování. Registrace ZDE

Komentáře